Jazyk spisovný a útvary nespisovné

Jsou to tzv. útvary národního jazyka. Dokazují mohovrstevnatost češtiny.
Spisovná čeština je reprezentativní útvar národního jazyka, který je jednotný na celém území, je jazykem úředních dokumentů, jazyk tisku, rozhlasu, novin a televize. Spisovná čeština vznikla na základě středočeského nářečí.
Hovorová čeština je mluvená podoba spisovné češtiny, používá se v běžném osobním styku. Nepoužívá knižní výrazy, více emocionálních prvků, uplatňuje se volnější stavba vět. (moc hezký, můžu, to je fakt..)

Mezi nespisovné útvary jazyka patří nářečí – jsou místně určeny, mají rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví a tvarosloví. V současné době se vlivem školy, pohybu obyvatel, televize a obecně hromadných sdělovacích prostředků rozdíly stírají a dialekt přežívá na vesnicích hlavně u starších lidí. Dialekty přežívají hlavně na Moravě díky větší vzdálenosti od centra a větším tradicím.
V různých dialektů vznikají nadnářeční útvary- interdialekty, které pokrývají větší oblast a obsahují větší množství společných znaků. Nejdůležitějším interdialektem je obecná čeština, která zabírá většinu Čech a částečně i na Moravě. Vyvíjí tlak i na spisovný jazyk, je z ní přejímáno mnoho prvků. (mlíko,vokno, zlatej,bejt..) Mezi znaky obecné češtiny patří změna ý,í na ej (mladý-mladej, zítra-zejtra) a é se mění na í/ý (mléko-mlíko)
Slang je mluva určitých zájmových skupin s emocionálním zabarvením. Např myslivecký slang – pírko, slechy, barva,světla..
Profesní mluva je mluva v určitých povoláních např. počítače – hadr, RAMka, vypálit..
Argot je mluva společensky deklasovaných vrstev např. zlodějský argot – káča, prkenice, špicl..